VENICE SIMPLON-ORIENT-EXPRESS

 

Dne 4. října 1883 vyjel z nádraží Gare de Strasbourg v Paříži vlak směrem k vzdálenému Rumunsku. Měl malou, ale elegantní lokomotivu 2.4.0., č. 505, Chemin de Fer de L´Est of France, dále zavazadlový vůz, dva obrovské (podle tehdejších měřítek) velmi luxusní spací vozy, nádherný jídelní vůz s kuřáckým salonkem a vůz pro personál. 

 

Nazýval se „Orient-Express“ a vezl asi 40 pasažérů, pozvaných na cestu člověkem, podle jehož nápadu byl vlak sestrojen – Belgičanem Georgem Nagelmackersem.Tato první jízda plnila titulky celého civilizovaného světa díky novináři jménem Henri Stefan Opper de Blowitz, pařížskému korespondentovi  londýnských  Timesů, který posílal časté zprávy z cesty na východ. Zpestřoval své články rozhovory na nejvyšší úrovni – např. s králem Karlem z Rumunska (který hostil všechny cestující během čekání vlaku) a sultánem Abdulem Hamidem II, vládcem Turecka, se kterým mluvil v Konstantinopoli, v cílovém místě cestujících.

 

Tehdy nemohl vlak jet dál  než do Giurgiu, asi 70 km za Bukurešť, kde se železnice křížila s Dunajem. Cestující museli přejet Dunaj trajektem a pak pokračovat místním vlakem do Varny v Bulharsku, kde se nalodili na loď a ne právě pohodlně přes noc docestovali  do Konstantinopole. O několik let později byly vybudovány v Rumunsku nové tratě a mosty a na přelomu století  bylo možné dojet vlakem do Konstantinopole přes Budapešť, Bělehrad a Sofii za tři dny a tři noci ( 2 900km).

 

Georges Nagelmackers vytvořil  společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits et des Grands Express Europeens krátce před inaugurační cestou „Orient-Expressu“, ale mnoho let poté , co plánoval a studoval spací vozy v Americe pod vedením Williama d´Alton Manna a Georga Mortimera Pullmana. Jeho společnost byla pod patronátem belgického krále Leopolda II. Do r. 1919 byly spací vozy zhotoveny v hnědé barvě, poté byly známy v barvách modré a zlaté. 

 

Nagelmackersovi bylo 38 let , když uspěl s „Orient-Expressem“. Jeho otec byl bohatý bankéř a on i jeho syn se zajímali o rozvoj železničního průmyslu. Rozmach společnosti „Grands Express Europeen“ nastal pár let poté, co se „Orient-Express“ stal známým mezinárodním vlakem, ale i měřítkem luxusu a prestiže. Spací vozy  začaly křižovat Evropu od Calais a Ostende. Bohatá vrstva Britů hojně cestovala po Evropě, ochotna platit za luxusní vlaky a paláce, na rozdíl od příslušníků jiných národů, jejichž vrstva bohatých byla podstatně menší. Situace se změnila na přelomu století, kdy se k Britům přidali bohatí Američané, Francouzi a Němci.   

Bohatí a slavní, aristokrati a ti mocní, jezdili „Orient-Expressem“ do Vídně, Budapešti, Bukurešti a někdy až do Konstantinopole.Tehdy, v 90. letech 19. století se začalo vlaku říkat „Vlak králů, Král vlaků“. Ale legendy o špionech, záhadách, vraždě a intrikách se začaly objevovat až  ve 20. letech 20. století.

 

V r. 1889 začala jedna firma v Hamburku nový projekt a dokončila jej o 8 let později. Byla to stavba  Simplonského tunelu pod Alpami, spojující Švýcarsko a Itálii, ve své době nejdelší tunel na světě, měřící asi 20km. Paříž se tak značně přiblížila Milánu a Benátkám a tunel rovněž znamenal další trasu do Konstantinopole. Od r. 1921 se vlaku začalo říkat „Simplon-Orient-Express“.

 

Georges Nagelmackers zemřel rok před otevřením Simplonského tunelu. „Simplon-Orient“, jak se vlaku v té době říkalo, jezdil do Milána a Benátek a od r. 1910 do Terstu. V té době britská společnost začala objevovat krásy Benátek a kupovat nebo si pronajímat  benátské paláce. Pro tyto lidi byl „Simplon-Orient“ jediným prostředkem, jak se do Benátek dostat.

 

Léta 1907-1914 byla dobou rozkvětu „Orient-Expressu“, jehož vybavení bylo nejlepší v Evropě a klientelu  tvořili nejvýznamnější a nejzámožnější lidé té doby. 

 

První světová válka přerušila cestování vlakem po Evropě.Jeden z vozů Wagon-Lits (č. 2419 z „Orient-Expressu“) byl použit při německé kapitulaci v Compiegne v listopadu 1918.Vagón zůstal jako památník a byl opět použit Hitlerem při kapitulaci Francie v r.1940. Později byl převezen do Berlína a v r. 1945 zničen jednotkami SS. 

 

Ihned po první světové válce nastal mohutný rozvoj cestování po Evropě a na Střední východ. Bylo rozhodnuto, že hlavní vlak do Řecka a Turecka se musí vyhnout Německu a Rakousku. To byla doba, kdy byl zkonstruován  nádherný nový expres, který měl používat trasu přes Simplonský tunel  a začalo se mu říkat „Simplon-Orient-Express“. Trasa vedla z Paříže (Lyonu) do Vallorbe, Lausanne, Brigue, přes Simplonský tunel, Miláno, Benátky, Terst, Bělehrad, Nisch a Crveni Krst a tady se dělila na trasu vedoucí do Sofie a Istanbulu a druhou do Thessaloniki a Athén.

 

Cesta z Paříže do Istanbulu trvala pouze 56 hodin, ale vždy se zachovávaly tradičně tři noci ve vlaku. Bylo to nejrychlejší spojení na této trase a nikdy nebylo překonáno. „Simplon-Orient-Express“ zažil 19 let  své vyjímečnosti, jeho vybavení bylo stále zdokonalováno a jeho sláva byla světová. Některé ze spacích vozů z 20 a 30. let minulého století, které jsou v současnosti zrestaurovány a jsou součástí dnešního vlaku, představují vrchol řemeslného mistrovství.

 

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení a filmu „Vražda v Orient-Expressu“ nebyl ve skutečnosti k vlaku nikdy připojen denní vůz Pullman. Agatha Christie nikdy nenapsala knihu s tímto názvem , nazvala ji „Vražda ve voze Calais“ a první vydání ještě před válkou se objevily pod tímto jménem. 

 

Navzdory veškeré literatuře o „Orient-Expressu“ z 20. a 30. let nebyli typickými pasažéry špioni a politici.Byli to královští vyslanci a kurýři, ale jejich počet včetně obchodníků se zbraněmi by však vlak neudržel stále v ekonomickém zisku, jak dokládá historie. První úsek z Calais přivážel Brity, v Paříži přistoupili francouzští vládní úředníci s rodinami a bohatí turisti a obchodníci - než byla zavedena spolehlivá letecká doprava.První lety Air France a Imperial Airways do Athén a Turecka ve skutečnosti trvaly déle než cesta vlakem, protože se nelétalo přes noc. V období mezi válkami inspiroval tento luxusní vlak, který přejíždí šest hranic různé umělce k natočení šesti celovečerních filmů, k napsání devatenácti knih a ke složení hudební skladby.

 

Cestující přes Bulharsko byli často vystaveni energickému a nevypočitatelnému řízení vlaku Jeho Výsostí králem Borisem III. Král, velký obdivovatel železnic, rád cestoval na stupátku a přebíral řízení..

 

Za druhé  světové války utrpěly železnice značné škody a taky společnost Wagon-Lits Company.Přesto byl v prosinci 1945  obnoven provoz poněkud méně luxusního „Simplon-Orient-Expressu, který však jezdil jen do Terstu. Pomalu se začala obnovovat i stará trasa na Balkán, ale v té době již Jugoslávie a Bulharsko byly za „železnou oponou“. Objevilo se mnoho komplikací, říkalo se, že některé nejlepší spací vozy byly odpojeny a objevily se opět za několik měsíců. Úřady rozhodly, že se smějí používat jen nejstarší vozy, a to až do r. 1952, kdy se zlepšila situace v Jugoslávii. Bylo postaveno asi dvacet nových spacích vozů druhé třídy a až do 26. května 1962 „Simplon-Orient“ fungoval  jako středně luxusní vlak. 

 

Byl nahrazen vlakem, který se skládal většinou z denních vozů, ale dvakrát týdně byly připojeny spací vozy z Paříže do Istanbulu a třikrát týdně do Athén. Na původní trase z Calais do Paříže jezdil tzv. „Přímý Orient-Express“ a jeho osazenstvo tvořili hlavně turečtí dělníci, chudší turisti a venkovani. Takto vlak fungoval , dokonce i bez jídelného vozu, až do května 1977.

 

V říjnu 1977 James Sherwood, prezident Sea Containers Group, se zúčastnil aukce Sotheby´s v Monte Carlu. Koupil dva spací vozy a tak začal celý proces návratu velkého vlaku zpět do života. Od té doby bylo zakoupeno 35 historických restauračních vozů, pullmanů a spacích vozů. Byly restaurovány v dílnách v Anglii, Belgii a Německu. Mnoho kontinentálních vozů bylo nalezeno ve Španělsku, některé vozy byly odkoupeny od muzeí, soukromých sběratelů a cateringových společností, které je používaly  jako restaurace.

 

Restaurování devíti starobylých pullmanových vozů, které jezdí po Anglii, se provádělo ve městě Carnforth v Lancashire. Rekonstrukce těchto historických vozů byla tím nejdůležitějším a vyžádala si značné strojírenské zásahy  a kompletní vnitřní úpravy. Vozy mají svou krémovou a hnědou barvu. Vlak se jmenuje British Pullman.

 

Kompletní přestavbu spacích vozů měli na starost Bremer Wagonbau v Brémách v Německu a dílnách Wagons-Lits v Ostende, v Belgii. Všechny vozy jsou zdobeny v autentických barvách Compagnie Internationale des Wagons-Lits et des Grands Express Europeens. Vnitřní dekorace prováděná pod dohledem Gerarda Galleta v Paříži je zcela autentická v každém detailu.

 

25. května 1982 uskutečnil James B.Sherwood svůj velký sen , když Venice Simplon-Orient-Express  vyjel z Victoria Station do Benátek. Byla to první z dalších pravidelných jízd. Mezi pasažéry byli angličtí lordi a dámy, aristokrati, osobnosti showbusinessu, politici a velcí průmyslníci.